Stránky věnované zejména fotografiím památek a zajímavých míst města Krnova a jeho okolí - Bruntálska, Opavska, Jesenicka a polského pohraničí. Najdete zde však fotografie i jiných vzdálenějších míst, která jsem navštívil.
Stránky Vám mohou posloužit jako inspirace k návštěvě našeho regionu. Můžete navštívit také na Facebooku.

Srovnávací test digitálních jednookých zrcadlovek Olympus E-400 a Sony Alpha A200 – 2.část a závěr

5. prosince 2008 v 18:17 | P.K. |  Fotoblog

Co se do prvního článku nevlezlo a na co jsem zapomněl


V části věnované ovládání a menu jsem zapomněl uvést, že aparát Sony A200 disponuje funkcí otáčení údajů na stavovém displeji při otočení aparátu na výšku, což je praktické. Údaje v hledáčku se ale samozřejmě neotáčí. U aparátu Olympus E-400 se údaje neotáčí, přitom aparát má vestavěné čidlo detekující polohu. Paradox je, že při prohlížení fotografií u E-400 se fotografie otáčí s otočením těla a u Sony A200 naopak ne.


Pro ilustraci přikládám zobrazení údajů na modelu Olympus E-400, které chybělo v 1.části (jedná se o zobrazení rozšíření - všimněte si, kolik údajů je na displeji)

V části věnované vzhledu konstrukci jsem opomenul srovnat hledáčky obou zrcadlovek. Sony A200 má hledáček subjektivně lepší, světelnější a větší. I očnice je mnohem širší a lépe se přikládá k oku. Důležité údaje se zobrazují pod spodním okrajem obrazu a jsou lépe čitelné. U Olympusu E-400 je to s hledáčkem o trochu horší, je menší, tmavší a údaje se zobrazují vpravo a jsou hůře čitelné, zvláště venku. Nejedná se ale o diametrální rozdíl. S E-400 se také hůře manuálně ostří, v šeru je těžké určit, kde je zrovna rovina zaostření (Zuiko 14-42/3,5-5,6). K manuální ostření také nepřispívá jinak lepší vnitřní zaostřování, které mimochodem není mechanické, ale elektronické. Zaostřovací kroužek se otáčí stále dokola, nemá krajní polohy a na objektivu není údaj o vzdálenosti zaostření. U Sony je to s manuálním ostřením lepší, ale zase může vadit to, že se vnitřní tubus otáčí (hlavně s nasazenými filtry). Čeho jsem si všiml, že když chcete s A200 zaostřit na menší vzdálenost, než je možno vůbec zaostřit, tak po dosažení krajní polohy ostření se ozve pazvuk a jako by vnitřní tubus chtěl vyskočit ven (u objektivu DT 18-70).

V části věnované funkcím jsem zapomenul hned na několik důležitých věcí. Oba fotoaparáty disponují automatickým přiřazováním hodnoty ISO v automatických a kreativních režimech (těch má Olympus neuvěřitelných 22 ?, což může být výhoda pro začátečníky), přičemž rozmezí ISO je 100 až 400, ostatní hodnoty se volí manuálně. Bohužel E-400 nemá funkci AUTO ISO v režimech P, S, A M, což může být pro někoho problém. Přišel jsem na to poměrně brzy, když jsem fotil jedoucí vlak v režimu S s prioritou času a časem 1/250 s a nastaveným AUTO ISO. Stále mi blikala v hledáčku hodnota clony, že nelze tímto časem exponovat. Po pár snímcích jsem rychle přepnul na režim Sport a vláček vyfotil. Doma jsem snímky analyzoval a zjistil, že v režimu S bylo stále nastaveno ISO 100, i když na stavovém displeji jsem viděl ISO AUTO. Na Olympus foru jsem to nadhodil a dozvěděl se, že se nejedná o vadu. Tak fungují modely E-300, 500, E-1 i E-400. Až modely novější funkci AUTO ISO mají. Když však v uvedených režimech P, S, A a M nastavíte ISO AUTO a vyklopíte blesk, tak AUTO ISO již funguje! Z uvedeného vyplývá, že kdo často fotografuje sport, tak mu nezbývá než používat režim Sport, kde se ale čas fixuje na hodnotu 1/500 sekundy a rychlejší a až po dosažení ISO 400 se čas závěrky zpomaluje, nebo používat režim A a ISO přiřazovat ručně podle toho, jaké budou vycházet časy.

Model Olympus E-400 má na zadní stěně navíc konfigurovatelné tlačítko (A200 ne) na vlastní přiřazení nějaké další funkce. To by samo o sobě nebylo nic důležitého, protože funkce může mít tlačítko myslím jen asi čtyři, což je však podstatné, že jednou z těch funkcí je možnost manuální kontroly hloubky ostrosti, což většinou u nejnižších modelů nebývá. A200 tuto funkci nemá vůbec.

Další věc, ale již méně důležitá je, že Sony A200 nepodporuje dálkové bezdrátové ovládání spouště, jen přes kabel. E-400 dálkové ovládání podporuje. K E-400 nelze dokoupit bateriový grip s druhou spouští pro fotografování na výšku, k A200 sice ano, ale je velice drahý (kolem 6000,- Kč).

Oba modely podporují kompenzaci záblesku s tím, že E-400 podporuje i záblesk manuální od full až po tuším 1/16 výkonu blesku.

Mrzí mě, že jsem v prvním článku nemohl prezentovat fotky z E-400 při různých ISO. Důvodem je, že už ji nemám. Ale hledal jsem, až jsem našel několik snímků z lampiónového průvodu při ISO 400 a ISO 1250 (při ISO 1600 jsem z E-400 nefotil, fotku už dost rušil šum i při pohledu na snímek přes celou obrazovku. U všech snímků byl zapnutý šumový filtr.


Olympus E-400, ISO 400, výřez 1:1, clona 3,5, Zuiko 14-42


Olympus E-400, ISO 1250, výřez 1:1, clona 3,5, Zuiko 14-42


a ještě jedna při ISO 400, výřez 1:1, Zuiko 40-150/3,5-4,5

Optika

Z vlastní zkušenosti vím, že kvalita objektivů Olympus Zuiko je velmi dobrá, u profi objektivů vynikající (podle zvěřejněných optických testů). Platí to i pro setový celoplastový (kromě optiky samozřejmě) objektiv Zuiko 14-42/3,5-5,6. Ten opravdu pěkně kreslí, prakticky vůbec nevinětuje v rozích a téměř netrpí chromatickou aberací tzn. zdvojenými konturami v okrajových partiích snímku. Má vnitřní ostření, předek objektivu se tedy neotáčí a lze použít profilovanou sluneční clonu, která se s ním dodává. Lépe se také používají filtry, které se při ostření tím pádem neotáčí. Stejně kvalitní je i teleobjektiv Zuiko 40-150/3,5-4,5, který byl dodáván v setech k tělům Olympus E-500 a E-300 a který jsem pořídil dodatečně. Ten ale vnitřní ostření nemá, má ale velmi dobrou světelnost při 300 mm (crop faktor má Olympus 2x tzn. 150 mm x 2) dobrých 4,5. Jsem tedy zvyklý na tuto poměrně kvalitní velmi dobře kreslící optiku.
Sony dodává v setu s označením W objektivy DT 18-70/3,5-5,6 a 75-300/4,5-5,6. Rozsah obou je úctyhodných 27 mm až 450 mm, což je výborné. Oba objektivy ostří otáčením první skupiny čoček, přední část objektivu se tedy otáčí i s dodávanými slunečními kruhovými clonami, pokud jsou nasazeny. Oceňuji, že první základní objektiv má rozsah 27-105 mm (Sony má crop faktor 1,5x, díky většímu čipu), Olympus E-400 měl 28-84 (Olympus má crop faktor 2x). Můžu říci, že těch 105 mm se někdy hodí a v některých případech tak nemusíte měnit objektiv za druhý. Lépe se tak i fotí portréty. Co se týče kresby, zatím mám příliš málo fotek, abych mohl porovnávat. Při prvním fotografování venku jsem zkoušel fotit různé situace jako záběr se sluncem v obraze, záběry se sluncem zádech atd.. Doma jsem fotky podrobně analyzoval. Nepříjemným překvapením pro mě byla fotka nejmenovaného objektu, kterou jsem fotil při ISO 100, cloně 8 a času 1/500 sekundy, a která byla rozmazaná, přestože jsem fotil v klidu rychlým časem, vyšší clonou a se zapnutým stabilizátorem obrazu. Až po několika dnech jsem přišel, proč tomu tak bylo. Stačí jen dodat, pozor na zapnutý stabilizátor! Mechanický stabilizátor v těle A200 pracuje tak, že kompenzuje chvění rukou protifázovým pohybem senzoru. Stabilizátor ale ke své činnosti potřebuje čas! Správný postup je takový, že musíte nejdřív namáčknutím spouště zaostřit, chvíli počkat, až klesne indikátor stabilizátoru v hledáčku a potom teprve domáčknout a exponovat. Pokud hned zmáčknete, tak zřejmě stabilizátor není schopen začít pracovat a naopak vám snímek rozmaže. Takových fotografií jsem našel více. Z toho plyne závěr, že pro některé situace např. rychlé fotografování pohybujících se objektů je potřeba stabilizátor vypnout (platí to i pro fotografování ze stativu).
Abych se ale dostal k optickým vlastnostem objektivů dodávaných k A200. Základnímu zoomu 18-70 je vytýkáno, že je měkčí v rozích a trpí na širším ohnisku chromatickou aberací. Mám pocit, že to asi bude pravda, ale osobně mi to nepřipadá jako zásadní problém.

Pro srovnání uvádím testy obou základních setových objektivů na stránkách dpreview dělané při stejných podmínkách:
Objektiv Zuiko dostal za optické vlastnosti bodů 7,5 a Sony 6. Objektivu Sony je vytýkáná chromatická aberace při ohniscích 18-35mm a měkká kresba v rozích. Objektivu Zuiko chromatická aberace na obou koncích tj. na 14 a 42 mm. Nemá cenu o výsledku tohoto testu diskutovat, protože je dělán laboratorně a je objektivní.

Vzal jsem tedy dva podobné snímky v protisvětle (slunce v záběru) a vyřízl rohy a zvětšil na 100%. Výsledek vidíte zde:


Olympus E-400 - Zuiko 14-42/3,5-5,6, 18 mm, ISO 100, clona 8


Sony A200 - DT 18-70/3,5-5,6, 18 mm, ISO 100, clona 8


Myslím, že objektiv Zuiko 14-42 je na tom s aberací lépe a vůbec netrpí ztrátou kresby v rozích. Objektiv Zuiko je na tom opticky tedy lépe. Záleží teď na každém majiteli A200, co dokáže z objektivu Sony 18-70 DT vyždímat a jak aberaci softwarově eliminuje. Oba objektivy ztrácí ostrost při plném odclonění (vlastní zkušenost), což je u objektivů této kategorie normální. Zkoušel jsem i objektiv Sony 75-300/4,5-5,6 dodávaný v setu. Mechanicky je na tom velmi dobře, má kovový bajonet a pevnou konstrukci. Kresba je i na nejdelší ohnisko překvapivě dobrá. Ohnisko 300 mm (450 mm po přepočtu) je nicméně problém udžet, obraz v hledáčku se dost chvěje. Tady pomůže stabilizátor nebo monopod.

Koupí fotoparátu určité značky si kupujeme i příslušnost k určitému fotografickému systému. Koupí Olympusu systém této značky a příslušnost k objektivům s bajonetem pro FourThirds (Zuiko, Leica, Lumix). Koupí Sony si dostáváme do systému Sony Alpha, ale i Konica Minolta a Minolta. Každý by měl uvážit, zda-li v budoucnu nezatouží po dalším objektivu, externím blesku či jiném přílsušenství. Nejdůležitější jsou ale objektivy. Problém Olympusu je, že až na vyjímky lze pokukovat pouze po objektivech Zuiko, které jsou vynikající, ale jako každé značkové objektivy drahé. Objektivů Leica ještě moc není a jejich cena je úplně někde jinde (setový objektiv 14-50 k Lumixu L10 stojí údajně okolo 20. tisíc). Další firmy jako Sigma, Tamron či Tokina buď vůbec pro tento systém objektivy nedělají nebo ojediněle (Sigma). Naopak pro bajonet Sony Alpha je nabídka cenově výhodných objektivů široká, důvodem je podobná velikost APS-C čipů a tím i velikost optiky s systémy digitálních zrcadlovek Nikon a Canon.

V této části bych chtěl vyslovit svůj názor na poměr stran obrazu a to na poměr 4:3 u Olympusu a poměr 3:2 u ostatních značek zrcadlovek a tedy i u Sony A200. Tento názor ve mně zraje už déle, ale až nyní jsem se jej rozhodl vyslovit. Nikde jsem jej nečetl ani neslyšel, je to jen z mé hlavy. Obecně mám pocit, že poměr stran táhne více k formátům řekněme širokoúhlejším tzn. 16:9 atd.. Monitory k PC se již vyrábí více 16:9, LCD a plazma televize jen v tomto formátu, televize začíná více vysílat v tomto formátu, no a u hodně fotoaparátů lze tento režim nastavit také (včetně A200). Údajně tento formát více odpovídá lidskému vnímání, asi tím, že máme dvě oči a ne jedno, kdybychom pak viděli jen čtvercově. Formát 3:2 ve většině zrcadlovek mimo systém FourThirds (Olympus, Panasonic Lumix) má blíže k formátu 16:9 tzn. k formátu "nudlovějšímu". Naopak formát 4:3 u Olympusu a Panasoniku má blíže k formátu 1:1 tzn. k formátu čtvercovému. Co mají oba systému stejné je, že používají optiku, která je vždy kulatá. Čočky jsou kulaté a optické soustavy objektivů vždy mají lepší obraz uprostřed než na krajích. Co z toho plyne? Kdyby senzory fotoaparátů měly poměr stran 1:1 a obraz by byl čtverec, byla by bezezbytku využita optika objektivů ve středních partiích. Z toho lze učinit závěr, že formát 4:3 lépe využívá optických vlastností objektivů než formát 3:2 nebo 16:9. Druhou stránkou je ono přirozenější lidské vnímání obrazu, zda-li my vlastně vidíme 4:3, 3:2 nebo 16:9? Přikláním se tak k tomu, aby senzory fotoaparátů a hlavně DSLR zrcadlovek měly formát 4:3 a aby tak byl více využíván potenciál objektivů. Škoda jen, že u systému FourThirds zvolili konstruktéři velikost senzoru jen 17 x 13 mm, což je plocha 221 mm2. Kdyby plocha senzoru byla stejná jako u APS-C zrcadlovek, tak by to bylo lepší. Pro informaci u Sony A200 je velikost senzoru 23,6 x 15,8 mm a plocha 373 mm2, což je 1,68 x více. Buňky senzoru jsou tak větší a tím pádem se méně vzájemně ovlivňují a mají větší odstup obrazového signálu od šumu.
Zkusil jsem fotografii z A200 ve formátu 3:2 ořezat v editoru na formát 4:3. Po ořezání mizí problematické rohové partie! Bohužel se ale zmenšuje i rozlišení snímku a úhel záběru, což je samozřejmé, ale částečně to ilustruje možná i to, proč základní objektiv Zuiko 14-42 dodávaný k E-400 tak netrpí chromatickou aberací a měkčí kresbou v rozích na výsledných snímcích. Ne náhodu proto, že jsou lépe využity středové partie tohoto objektivu? Ale to je jen holá teorie, nejsem konstruktér objektivů či fotoparátů, tak že to prosím berte s rezervou.

Provoz

Sony A200 je vybaven baterií, které podle testů CIPA vydrží až 750 snímků. Výdrž u E-400 je deklarovaná na snímků 500. Za obrovskou výhodu baterií Sony Stamina považuji to, že přesně víte, na kolik je baterie nabitá a to přesně v procentech. S A200 si teď jen hraji doma a zatím díky počasí moc nefotím, ale již i tak mám nafoceno kolem 300 snímků, část z toho s bleskem a baterie stále má k dispozici 50% kapacity. U E-400 je také signalizace stavu nabytí baterie, ale tato je nespolehlivá. Aparát ukazuje, že baterie je plně nabitá (zelený symbol baterie) a po dvou snímcích hlásí, že je vybitá (červený symbol). Byl jsem tedy zvyklý baterii před každým focením pro jistotu dobíjet. Rychlost náběhu aparátu při zapnutí je lepší u A200 a je to zejména tím, že čištění čipu probíhá až při vypnutí aparátu. U E-400 je to naopak. Sony A200 má o trošku tišší pohyb zrcátka a závěrky. E-400 více "kope", u A200 je vše utlumeno, k čemuž přispívá i mohutnější tělo. Zvuk závěrky se mi líbí víc u E-400, je více kovovější, u A200 plastovější.

Software

Olympus přibaluje ke svým fotoaparátům program Olympus Master, momentálně je ve verzi 2.11. Ten je volně ke stažení na stránkách Olympusu. Tento program slouží na všechny běžné operace, které lze s fotkami provádět tj. ke stahování z fotoaparátu, třídění, prohlížení, základní editaci, zasílání e-mailem, vypalování na CD či DVD, prohlížení EXIF údajů a hlavně taky ke konverzi souborů RAW do jiných formátů (JPG, TIFF), ale pouze těch, co pochází z fotoaparátů Olympus, což je normální. Program hodnotím jako zdařilý, přehledný, příjemný na ovládání. Fotografie získané z RAW souborů jsou vynikající. Škoda jen, že nelze ručně pracovat s jasy a stíny, to už jsem ostatně uvedl na začátku prvního článku. Za rok používání a zkoušení jiných programů jsem dospěl k názoru, že pro fotoparáty Olympus je to nejlepší řešení. Profesionálové určitě sáhnou po jiném programu, ale amatéři s ním budou spokojeni. Olympus ještě vyvinul program Studio, který navíc nabízí řízení fotoaparátu z PC a také více editačních možností. Je poměrně drahý a za cenu kolem 3000,- Kč toho o moc víc nenabízí. Při konverzi RAW umožňuje navíc pracovat s křivkou a aplikovat doostřování pomocí neostré masky a opravovat zkreslení automaticky podle použitého objektivu. Osobně mi ale práce s křivkou připadá dost nepřesná a hrubá, a při doostřování a korekci zkreslení musíte počítat s tím, že u každého snímku strávíte o hodně více času. Nakonec zjistíte, že výsledek bude stejný jako u programu Master. Prostředí obou programů je navíc téměř stejné. Co se mi líbí u Mastru i Studia je to, že umí automaticky opravovat zmíněné zkreslení způsobené daným objektivem (poduškovité a polštářkové zkreslení) a také, že při zpracování RAW souborů pracují dávkově tzn. že program si pamatuje u každého snímku vaše nastavení a k samotnému vyvolání snímků a uložení do formátu JPG či TIFF pak dojde v dávce a vy u počítače nemusíte již být. To mi přijde jako hodně užitečná funkce. Stejně pracuje třeba i Capture One či RAW Therapee (a zřejmě i Adobe Lightroom). Olympus Master také umožňuje aktualizaci firmware fotoaparátu i objektivů přes USB kabel. Na Master jsem si zvykl a byl s ním spokojený.

Olympus Master - hlavní okno

Olympus Master - konverze RAW

Po tom, co jsem se v testech dočetl, že Sony nabízí k fotoaparátům kvalitní RAW konvertor, očekával jsem něco podobné jako Master, ale lepší. Instalace balíků programů (celkem 3) přibalených k A200 trvala poměrně dlouho. Prvním programem je Picture Motion Browser. Jedná se o základní program sloužící ke stahování fotek z aparátu, prohlížení, zobrazování v kalendářovém zobrazení, vypalování, posílání fotek e-mailem a podle všeho i k přiřazování GPS údajů k fotkám a také k zobrazování na mapě, pokud fotky GPS údaje obsahují. Já GPS údaje mám přiřazené přes Zoner a lze si tedy ukázat pozici na mapě Googlu. Editačních funkcí tento program moc nenabízí (ostrost, saturace, redukce červených očí, automatické vylepšení), překvapí možnost práce s křivkou. Také mě zarazilo, že žádný z programů Sony "nemluví" česky a češtinu se mi na internetu najít nepodařilo. Co se bude na programu asi líbit, je kalendářové zobrazení a práce s GPS údaji. Mě na progarmu vadí, že si na pozadí načitá databázi fotek v určených složkách a při vymazání fotky zobrazuje místo fotky křížek. Zřejmě bude vždy po čase znovu nutné namapovat sledované složky. Mapování ale trvá dlouho, i několik desítek minut. Program jako takový nepoužívám, na tuto práci je pro mne nejlepší Zoner Photo Studio.
Další programem je Image Data Lightbox. Tenhle program jsem moc nepochopil, k čemu slouží. Podle manuálu k prohlížení fotografií a to i více najednou ve stejném meřítku - podoba s Adobe Lightroom ? Také k vlastnímu hodnocení pomocí hvězdiček. Z programu se dá tlačítkem otevřít další program a to Image Data Converter SR, který sloužíke konverzi RAW. Z RAW convertorem ale již není nijak propojen, alepoň jsem na to nepřišel.
Posledním programem je ten nejdůležitější a to Image Data Converter SR pro konverzi RAW. Moc jsem se na něj těšil a byl zvědavý. Po otevření jsem ale nejprve zažil menší šok a to asi takový, když si poprvé nainstalujete bitmapový editor GIMP. Plovoucí okna s nástroji mi dala zabrat, ale po jednom dni jsem si zvykl a okna si usadil přesně tak, jak potřebuji. Výhodou je, že okna s nástroji mohou být průhledná. Škoda jen, že se mi nepodařilo je usadit tak, abych fotky na šířku viděl celé. A co program umí? Je toho poměrně dost, od základních úprav jako korekce expozice, vyvážení bílé (i pomocí kapátka), ostrost, saturace, kontrast, až po úpravy pokročílé jako je záchrana přepalů, zvýšení dynamického rozsahu (D-Range optimizer) a redukce šumu. Můžete si nechat zobrazit na plochu i RGB histogram a Exif data. Program podává vynikající výsledky. Jako mínus hodnotím fakt, že si musíte každý snímek ke konverzi otevřít zvlášť a pak zvlášť i uložit do formátu TIFF či JPG. To hodně zdržuje. Vadí mi i to, že po uložení do TIFFu či JPGu musíte RAW soubor zavřít, přičemž se program ještě nakonec zeptá, zda-li chcete uložit změny. Nevěděl jsem nejdříve, jaké změny má program na mysli, až jsem zjistil, že program pak ještě umí přepsat RAW soubor samotný. RAW snímek pak po otevření v RAW konvertoru či jiném programu už vypadá tak, jak byl změněn. Po tomto zjištění jsem podrobně znovu zkoumal program Image Data Lightbox, protože ten pak umožňuje hromadný převod RAW na TIFF či JPG. Ale na nic, co by mi pomohlo urychlit převod jsem napřišel. I tak bych musel v konvertoru každý RAW snímek otevírat, ukládat zase jako RAW se změnami a zase zavírat zvlášť. Pokud jsem celý proces nepochopil, prosím Soňáky, pokud budou tak hodní a ozvou se mi a poradí.

Sony Picture Motion Browser
Sony Image Data Lightbox SR

Sony Image Data Converter SR - konverze RAW

Závěr

Myslím, že v tomto testu zvítězila zaslouženě sestava Sony A200 + objektiv 18-70 /3,5-5,6 DT. (V testu jsem se rozhodl nehodnotit teleobjektivy, protože valná většina potencionálních zájemců o testované fotoaparáty je zakoupí v setu se základním objektivem 18-70(14-42)) Jedná se o generaci novější model, což je znát nejenom množstvím funkcí. Jako jeho silné stránky hodnotím právě množství funkcí, vybavenost mechanickým stabilizátorem přímo v těle, který umožňuje stabilizovat všechny použité objektivy, širší nabídka objektivů (Sony, Minolta, Sigma, Tamron, Tokina), obrazový výstup s menší mírou šumu a slušným dynamickým rozsahem, lepší autofokus, baterie s větší kapacitou, kvalitní dodávaný RAW konvertor (ale s horším prostředím a ovládáním) a také výbornou cenu. Jako menší mínus hodnotím plastový povrch těla (včetně plastových sáněk pro blesk) náchylný k poškrábání, průměrný setový objektiv 18-70 DT a trošku horší menu v aparátu.

Silné stránky fotoaparátu Olympus E-400 podle mě jsou lepší setový objektiv s dobrou kresbou vybavený vnitřním ostřením (ale s menším rozsahem než u Sony A200), potom vynikající menu a možnosti přizpůsobení, celkově kvalitní zpracování a povrchová úprava těla a také kvalitní výstup z RAW konvertoru Olympus Master, kterému ale chybí možnost práce s jasy a stíny (lze nahradit jiným softwarem). Za jeho mínus považuji problém s obrazem při dlouhých expozicích, mírně vyšší šum, menší hledáček, horší držení těla a také skutečnost, že v podstatě zatím neexistuje možnost doplnit tělo stabilizovaným objektivem za rozumnou cenu (pouze drahými objektivy Leica pro Panasonic Lumix s omezenou funkčností stabilizátoru). Novou E-400 podle nabídky e-shopů pořídíte v rámci doprodejů (už se nevyrábí) za cenu kolem 10.000,- Kč. Tato cena není příliš výhodná.

Přestože u mě zvítězila Sony Alpha A200, chtěl by na závěr uvést, že koupě bazarového Olympusu E-400 za rozumnou cenu (odpovídající cenám některých kompaktů) a ještě v záruce, kterou má Olympus po registraci 30 měsíců, nemusí být vůbec špatnou volbou. Jedná se o 10 Mpix amatérskou zrcadlovkou se vším všudy tzn. hlavně s o dost lepším obrazovým výstupem než jaký mají ultrazoomy či kompakty. Za rok používání a pořízení asi 15 tisíc snímků jsem s ní neměl jediný problém. A i kdyby, servisní zázemí Olympusu je údajně na velmi vysoké úrovni a servis je v každém velkém městě. Kdybych nenarazil na výhodnou nabídku Sony A200 a nepotýkal se s problémy s nočními fotkami, tak bych asi hned tak neměnil.

Na úplný závěr chci říci, že pokud by měl být tento test úplně férový, měla by být Sony A200 porovnávána s Olympusem E-520, který výbavou odpovídá A200. Sám bych rád věděl, jak by můj vlastní subjektivní test dopadl a kdo by vyhrál. Olympus E-520 je ale stále bohužel poměrně drahý.



S pozdravem a přáním dobrého světla!

P.K.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama