Stránky věnované zejména fotografiím památek a zajímavých míst města Krnova a jeho okolí - Bruntálska, Opavska, Jesenicka a polského pohraničí. Najdete zde však fotografie i jiných vzdálenějších míst, která jsem navštívil.
Stránky Vám mohou posloužit jako inspirace k návštěvě našeho regionu. Můžete navštívit také na Facebooku.

Srovnávací test digitálních jednookých zrcadlovek Olympus E-400 a Sony Alpha A200 - 1.část

29. listopadu 2008 v 18:39 | P.K. |  Fotoblog

Před nedávnem jsem prodal svou první digitální zrcadlovku Olympus E-400 spolu se setovým objektivem Zuiko 14-42/3,5-5,6 a ihned objednal zrcadlovku novou. Tím novým fotoaparátem byla zrcadlovka Sony A200 v setu označeném "W" s objektivy Sony DT 18-70/3,5-5,6 a Sony 75-300/4,5-5,6 a také s 4 GB kartou SanDisk a originál brašnou Sony pro tělo s jedním objektivem, to vše za velmi dobrou cenu 11.400,- Kč (e-shop Aaron). Důvodů této výměny bylo několik. Začalo zimní období, krátké dny a dlouhé noci, ideální vyrazit na noční focení třeba rodného Krnova. Byl jsem si vědom, že E-400 není zrovna silnou zbraní na perfektní noční fotky bez šumu a jiných rušivých prvků, ale říkal jsem si, že vše budu retušovat v počítači a navíc fotím v surovém formátu RAW, takže budu mít vše pod kontrolou. Udělal jsem si tedy cvičně pár fotek z okna v noci a také pár fotek s dlouhou expozicí na jedné staré půdě s tím, že si nacvičím, jak budu fotky upravovat. Bohužel jsem se dostal do stejné situace jako již při fotografování nočních blesků v létě. E-400 není zrovna optimálně vyladěna na dlouhé expozice. Při časech nad 4 sekundy je a to i při zapnuté redukci šumu a využití formátu RAW obraz plný rušivých barevných bodů tzv. hot pixelů. Výřez z fotografie v měřítku 1:1 můžete vidět dále, pokud si otevřete celý článek:

Na tyto rušivé body nepomůže ani použití dalšího softwaru na eliminaci šumu, v mém případě používám Noiseware. Také jsem zkoušel redukci šumu v programu Zoner Photo Studio 9 Professional a to redukci šumu typu "sůl a pepř", která nejvíce sedí na tento typ. Bohužel Zoner eliminuje jen ty body, které jsou černé nebo bílé či podobné a třeba červené, zelené a modré ponechá, navíc se mírně sníží hranová ostrost, což je další problém. No a retušovat tyto body ručně považuji za poslední možnost a jen u velmi malé série fotek. Můžu říci, že takové noční fotky nedělá ani kompakt Nikon P4, který používáme doma na rodinné fotky. Ten má noční foto sice více plné šumu, ale hot pixely nejsou vidět.
Uvedená skutečnost byla jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl, že fotoaparát prodám a podívám se po druhém. Prohlížel jsem si testy na různých zejména zahraničních stránkách a zaměřoval se na kvalitu nočních fotografií. Nepotřeboval jsem tělo, které bude super rychle ostřit, mít super výbavu a bude super odolné, ale chtěl jsem, aby mělo hlavně kvalitní obrazové výstupy a to za co nejnižší cenu. Po předchozí zkušenosti jsem zavrhl značku Olympus, byť možná novější modely už uvedeným neduhem netrpí, ale proč bych to zkoušel dvakrát. Začal jsem se rozhodovat mezi modely Canon 1000D, Pentax k-m, Sony A200 a Nikon D60. Všechny model jsou si celkem podobné, jedná se o entry-level modely, které se prodávají hlavně v setech se základními objektivy 18(17) -55(70)mm. Canon 1000D je podle testů obrazově vynikající, má optický stabilizátor v dodávaném setovém objektivu, čištění čipu, živý náhled a dodávaný objektiv má závit na filtry o rozměru 58 mm, takže bych mohl používat filtry, které jsem používal na Olympus. Cena se pohybovala v listopadu 2008 kolem 12.000,- Kč. Model k-m od Pentaxu byl v té době novinka, nebyl skladem a nenašel jsem žádný obrazový test, takže jsem ho vyřadil, i když mi připadal sympatický (mechanický stabilizátor v těle, čištění čipu, kvalitní software na konverzi RAW, setový objektiv s vnitřním ostřením a profilovanou sluneční clonou). Vyřadil jsem i Nikon D60, přestože jsem už tři fotoaparáty Nikon vlastnil. Důvodem byla cena kolem 14.000,-Kč a také například to, že nemá české menu, jen tříbodový autofokus a k fotoaparátu se nedodává kvalitní software na konverzi RAW. Posledním modelem, který jsem nakonec i zakoupil, byl model Sony A200 a to ve velmi výhodném setu, jehož obsah jsem uvedl na začátku článku. Firma Sony převzala výrobu digitálních zrcadlovek od firmy Konica Minolta (dříve jen Minolta). Zrcadlovky Minolta se mi vždy líbily už v době analogové fotografie, dobře si pamatuji model Minolta 600si classic s dvěma otočnými voliči na vrchní straně. Prohlédl jsem si testy modelu Sony A200 na internetu a ještě než jsem jej objednal, tak jsem věděl, že jeho silné stránky jsou: dobrá ergonomie (větší i těžší tělo), vestavěný mechanický stabilizátor obrazu pro delší časy z ruky, baterie s velkou výdrží (750 snímků), rozsah dodávaných dvou objektivů od 27 mm až po 450 mm pro přepočtu 35 mm formát, čip CCD formátu APS-C s 10,2 Mpix tzn. větší čip než měl model Olympus E-400 a kvalitní přibalený software na konverzi RAW formátu z fotoaparátů Sony. Z testovacích snímků se dalo soudit, že na tom bude s šumem A200 lépe než E-400 a navíc že A200 netrpí uvedenými hot pixely. Jako slabé stránky jsem zjistil: měkčí kresba základního objektivu v rozích a údajně příliš účinná redukce šumu při vyšších citlivostech při fotografování do formátu JPG (pro mě nepodstatné). Mimochodem model Sony A200 získal cenu asociace TIPA 2008 "Best enter level DSLR" jako nejlepší digitální zrcadlovka pro začátečníky. Byl jsem tedy zvědav, zda-li se zjištění potvrdí či ne.

První ze srovnávaných modelů - Olympus E-400 + Zuiko 14-42
Druhý ze srovnávaných modelů - Sony A200 + DT 18-70
Zveřejněné testy Olympusu E-400:

a testy Sony A200

Když jsem fotoaparát obdržel, lekl jsem obrovské krabice, která na mě čekala na poště. Ještě, že jsem nebyl pěšky! Velkou krabici použil prodejce z toho důvodu, že k balení firma Sony jako dárek přidala velmi kvalitní a pěknou brašnu pistolového typu na tělo s jedním objektivem a také 4 GB značkovou CF kartu SanDisk. Samotná krabice s aparátem a objektivy byla uvnitř a vypadala takto:

To vše za cenu 11.400,- Kč i s poštovným. Říkal jsem si, čím to, že je ta cena tak nízká. Model A200 je nejnižší model značky Sony mezi DSLR, ale konstrukcí se neliší od modelů A300 a A350, pouze výbavou a to tím, že nemá tzv. živý náhled obrazu na displeji a tím, že model A350 má čip s 14 Mpix. Vůbec mi nevadilo, že budu mít nejnižší model, protože funkci živého náhledu nepovažuji za až tak důležitou a navíc nemá vliv na výsledný obraz, pouze zvyšuje komfort fotografování. (Někde, už nevím přesně kde, jsem četl názory na funkci živého náhledu. Pamatuji si několik postřehů. Za prvé většina těl, která k živému náhledu používají hlavní čip, jsou při této funkci pomalejší než při focení přes hledáček. Dále se údajně čip více zahřívá, což muže zvýšit šum, zvedá se také spotřeba energie z baterie. Může se stát, že díky tomu, že zrcátko je zvednuté a závěrka otevřená, hrozí, že se na čip dostane prach. To ale neplatí pro modely s utěsněním proti prachu. Výhodu živého náhledu je nesporně to, že se dá fotit bez nutnosti aparát přikládat k oku. Lze taky kontrovat reálný histogram a podle něj upravovat korekci expozici. Z vlastní zkušenosti u kompaktu Nikon P4 ale vím, že reálný histogram se často liší od histogramu hotového snímku, proto beru reálný histogram jako histogram orientační. Funkce živého náhledu má u různých značek fotoaparátu svá specifika a tato funkce se dále vyvíjí. Například modely DSLR Sony nepoužívají při této funkci hlavní čip, ale čip pomocný, takže rychlost ostření a pořízení snímku se tím pádem nemění)

Proč tedy tak nízká cena? Myslím si, že firma Sony po převzetí firmy Konica Minolta chce zvýšit povědomí o značce, zvednou prodeje a podíl na trhu, proto nasadila zajímavou cenovou politiku. Sony je ve stejné pozici jako Samsung, který využívá technologie Pentaxe, s tím, že Samsung moc akční cenově výhodné modely nenabízí a navíc Pentax fotoaparáty souběžně vyrábí nadále a tím Samsungu úspěšně konkuruje (navíc je to zavedená značka) .
V setu jsem obdržel vedle základního objektivu DT 18-70/3,5-5,6, který je původně od Minolty, také objektiv 75-300/4,5-5,6, který nabízí po přepočtu ohniska 112,5 až 450 mm. Teleobjektiv má nezvykle ve srovnání s celoplastovými teleobjektivy nabízenými v setech pevnou masivní konstrukci, vyšší hmotnost výhodnou pro udržení delších časů a také kovový bajonet budící důvěru. Na jednou servu, kde hodnotili kladně téměř všechny jeho optické i mechanické vlastnosti, bylo uvedeno, že jeho minusem je, že není optimalizován pro digitální fotografii. Mám tedy za to, že se původně jedná o objektiv Minolta určeny pro kinofilmové zrcadlovky s tím, že se doprodává v rámci těchto výhodných setů. Mě jeho rozsah a konstrukce připadá spíše kladem než záporem a druhý z teleobjektivů dodávaných v setu s A200 - DT 55-200/4-5,6 bych moc nechtěl. Je příliš lehký, což nepřispívá ke stabilitě a celoplastová konstrukce mi přijde horší. Jeho výroba bude ale asi levnější. Marketing je prostě marketing.

Zde můžete vidět Sony A200 s brašnou dodávanou v setu:
Přestože už předchozí zrcadlovku Olympus E-400 nemám, pořád si dobře pamatuji její ovládání a fotografie z ní mám v PC, tak že jsem si řekl, že bych oba modely mezi sebou srovnal a to pouze a jen podle mého subjektivního hlediska, nikoliv podle čísel a údajů. Rozdělil jsem srovnání do několika kategorií.

Vzhled a konstrukce

Sony A200 je větší, těžší a vypadá lépe. Olympus E-400 byl a stále je s modely E-410 a 420 nejmenší a nejlehčí digitální jednookou zrcadlovkou. Nevím, jestli model Panasonic Lumix G1, který nemá zrcátko, je stejná kategorie. Pokud ano, tak je zřejmě menší a lehčí, ale to nemění nic na tom, že E-400 je prcek, je lehká a to i díky tomu, že na pravé straně nemá grip na pevné držení a také díky tomu, že optika 4/3 formátu s crop faktorem 2x je menší a tím pádem i lehčí. Oba srovnávané modely jsou v podstatě vyrobeny celé z plastu, ale konstrukce je pevná a masivní u obou. E-400 má lépe provedený povrch těla, který je zdrsněn a působí tak dražším dojmem a lépe odolává poškrábání. A200 má povrch hladký, pouze grip je povrstven pro lepší držení. A200 je náchylnější na poškrábání, už mám na vrchní straně blesku slabý škrábanec. Displej je o trochu větší u A200 - 2,7 palce ku 2,5, ale rozdíl je minimální, rozlišení je v podstatě stejné (215.000 pixelů u E-400 ku 230.000 pixelům u A200). U A200 se ale displej hodně špiní, první den a to jsem byl jen doma, jsem jej měl úplně zamatlaný, což se mi u E-400 nikdy nestalo. Proto jsem zakoupil ochranou folii a tu po vyčištění nalepil. Sice teď display není tak průzračný, ale zase o něj nemusím bát. Musím tedy vyzvednou displej u E-400, tam jsem po roce neměl ani škrábanec a display se vůbec nešpinil. Ovládací tlačítka jdou na A200 velice lehce, jsou ale trochu menší, což mi nevadí. Na E-400 se mi někdy kouslo tlačítko na prohlížení snímku a to jsem musel zmáčknout silou až to silně luplo. Otočné tlačítko na změnu režimů je u obou modelů podobné, i když je umístěno na jiných stranách těla. E-400 se zapíná páčkou pod voličem režimů, A200 má posuvný spínač na zadní stěně vlevo nahoře. Oba aparáty disponují vestavěným bleskem s automatickým vyskakováním (pop-up) v automatických režimech. Směrné čílo je u E-400 GN 10 a u A200 GN 12. U Sony je na otočném kruhovém ovladači režimů vedle plně automatického zeleného režimu i poloha s přeškrnutým bleskem, což znamená plně automatický režim ale bez použití blesku - velmi šikovné a potřebné. Pokud byste chtěli v automatickém režimu totiž fotografovat bez blesku, tak musíte záblesk zrušit přes menu, jinak vám bude blesk neustále vyskakovat. Proto jsem měl u E-400 automatické vyskakování blesku vypnuté a blesk jsem v automatickém režimu vyklápěl ručně. Když by vzal ale parát do ruky někdo jiný neznalý, tak bude fotografovat stále bez blesku a to pak už není ten správný plně automatický režim. Blesk se u modelu A200 vyklápí poměrně málo a je tak blíž k ose objektivu než u E-400, což znamená, že objektiv při ohnisku 18 mm vrhá stín, pokud fotografujete předměty blíže než 1 metr. Ze začátku jsem si myslel, že se blesk se vyklápí tak málo proto, že fotoaparát podporuje použití interního blesku i zároveň externího nasazeného na kolejnici jako například Olympus E-300 či E-330. V manuálu o tom ale zmínka není. S výskytem červených očí jsou na tom oba modely stejně. Ty ale velice lehce odstraníte skoro v každém programu na editaci fotografií.

Ergonomie, ovládání, menu

Ergonomie je rozhodně lepší u A200 a to díky větší hmotnosti, rozměrům a gripu na držení. E-400 má jen náznak gripu, což může vadit, pokud na tělo nasadíte těžší teleobjektiv, protože pak musíte držet vší silou, aby vám foťák nevyjel z ruky. Bylo to poznat, už když jsem na tělo nasadil mimochodem velmi dobrý objektiv Zuiko 40-150/3,5-4,5, který váží skoro půl kilo. Ovládání je u obou modelů trochu rozdílné, A200 má ovládací kolečko vepředu před spouští a ovládá se ukazováčkem, E-400 zase nahoře a ovládá se palcem. Chce to zvyk, nacvičit si je potřeba na sucho i třeba korekci expozice a zámek expozice AE-L. V této kategorii bych chtěl vyzdvihnout menu Olympusu. Po roce používání E-400 jsem si na něj zvykl a oblíbil si jej. Stačilo klepnou na OK tlačítko uprostřed křížového ovladače na zadní stěně a mohl jsem změnit jakýkoliv údaj na stavovém displeji. U Sony to mají jinak, ISO má samostatný čudlík nahoře, který se ale hůře ovládá, mohl být na zadní stěně. Zbylé důležité nastavení se mění přes tlačítko Fn, které vás zavede do podmenu, kde si vyberete oblast jako např. vyvážení bílé a pak teprve nastavujete hodnotu. Je otázka zvyku a cviku, ale Olympus hodnotím v tomto jako lepší.Taky se mi u Olympusu líbilo, že tlačítko zámku expozice bylo lépe konfigurovatelné. U Sony A200 lze nastavit pouze zda-li bude zamknuta expozice pouze při držení tlačítka nebo se bude expozice zamykat jedním dotykem a druhým dotykem vypínat. U E-400 bylo možné dále nastavit, že stlačením tlačítka se aktivuje měření spot nebo se zvýhodněným středem. Měl jsem nastaveno bodové měření. U A200 toho lze také docílit, ale musíte změnit systém měření celého fotoaparátu přes tlačítko Fn a pak teprve použít tlačítko AE-L. Pak ale nesmíte zapomenout systém měření expozice zase vrátit zpět. Tomu kdo fotografuje do formátu JPG a často tak nastavuje vyvážení bílé, bude asi připadat nelogické, že na stavovém dispeji v jeho jednodušším zobrazení není vidět symbol vyvážení bílé, ten je vidět jen v zobrazení rozšířeném viz obrázky.

Jednoduché zobrazení
Zobrazení rozšířené
Prohlížení hotových snímků na dispeji u Sony A200 má varianty čtyři: pouze foto, foto se základními údaji, foto se základními údaji a filmovým pásem nahoře umožňující sledovat, kde se zhruba nacházíte, a malé foto s RGB i jasovým histogramem, údaji a blikajícími přepaly ve snímku. Každý by řekl, že to stačí. Olympus ale v zobrazování šel ještě dále a nabízí dále varianty: fotografie přes celý displej s blikajícími přepaly v jasech nebo ve stínech a nebo snímek přes selý displej se zobrazeným jasovým průsvitným histogramem v dolní půlce. Já osobně jsem používal variantu s blikajícími přepaly v jasech, což u Sony chybí.

Funkce

Funkčně je na tom jednoznačně lépe Sony A200. Má vestavěný mechanický stabilizátor obrazu, umožňující udržet z ruky 2,5x až 3,5x delší expozici. Mám vyzkoušeno, že při ohnisku 18 mm (27 mm po přepočtu) se dá udržet čas ¼ sekundy. Lze tedy fotit i v hůře osvětlené místnosti bez blesku, což je výhoda. Samozřejmě tento čas už nezmrazí pohyb osob či objektů v obraze, ale pouze objekty statické. Když ještě připočteme možnost zvýšit hodnotu ISO bez znatelné ztráty kvality a zvýšení šumu na hodnotu 400 a s akceptovatelnou kvalitou až na hodnotu 1600, tak máte zaručeno, že můžete fotit bez problémů bez blesku kdekoliv, kde je alespoň trochu světla. Hodnotu 3200, kterou lze u A200 nastavit, beru jako nouzovou, hodící jen pro dokumentační účely. Myslím, že na fotografii 9x13 ale šum stále nebude vidět. Tím se dostáváme k další oblasti a to je možnost nastavení ISO. E-400 má možnost nastavení od 100 do 1600 s tím, že v krocích jiných, než bývá zvykem. Lze nastavit ISO 100, 125, 160, 200, 250, 320, 400, 500 atd.. Bohužel když chcete na E-400 změnit ISO a dostanete se na obrazovku, kde se dá změnit,, tak všechny možné hodnoty se na jednu obrazovku nevlezou a vyšší hodnoty jsou na obrazovce další, tak že musíte více klikat. Sony má klasické nastavení ISO 100, 200, 400, 800, 1600 a navíc i hodnotu 3200, která je podle mě spíš marketingovým tahem, než přínosem, jak již bylo uvedeno. Sony má samostatné tlačítko na vyvolání změny ISO na horní stěně.
Oba modely mají vestavěné čištění senzoru založené na "třepání" s čipem. Za rok používání E-400 jsem nikdy čip nečistil a nikdy jsem ani na něm prach neměl. Čištění má tedy Olympus vynikající a účinné. Sony také "třepe" čipem, ale třepání je na úplně jiné frekvenci a to mnohem nižší, čištění je slyšet. Narazil jsem na tvrzení, že Sony má čištění méně účinné, dokonce při jednom z testů se prach na snímači objevil. Zatím prach na snímači nemám a objektivy už jsem měnil. Nezbývá než počkat, co přinese čas. Ještě o jedné věci se musím zmínit a to, že čištění probíhá u Olympusu při spuštění fotoaparátu a u Sony při vypnutí. Z toho vyplývá, že Olympus není tak rychle připraven na focení jako Sony.
Další funkcí je IR senzor pod hledáčkem Sony A200, který má za úkol rozpoznat, kdy se naše oko přiblíží k hledáčku a poté vypne stavový displej a případně začne ostřit. Tuto funkci Olympus nemá. Ze začátku mi připadla zbytečná a nedůležitá, ale musím říci, že je užitečná, protože displej někdy svítí zbytečně a spotřebovává energii z baterie. Funkce se dá vypnout nebo konfigurovat, buď se pouze zhasne displej nebo se zároveň aktivuje autofokus. Mám nastaveno pouze zhášení displeje.
Olympus E-400 má pouze tříbodový autofokus, Sony A200 devítibodový. Subjektivně mi přijde, že Sony ostří rychleji a spolehlivěji. Oba fotopaparáty používají při nízkém osvětlení a zapnutém blesku sérii záblesku pro snadnější zaostření. Tento způsob je rušivější pro okolí, lepší je, když je aparát vybaven přisvětlující diodou, která svítí trvale při namáčknutí spouště. U Sony se dá nastavit, že lze volit jeden z devíti bodů ručně křížovým ovladačem na zadní stěně, což je velice výhodné. Při zapnutí ruční volby ale nefunguje automatický výběr ostřícího bodu, pouze ruční. Při volbě automatického výběru ostřícího bodu už lze pouze tlačítkem AF uprostřed křížového ovladače zvolit bod prostřední. Ještě nevím, kterou z funkcí budu využívat, u E-400 jsem měl nastaven pouze bod prostřední, protože jedině pak jsem přesně věděl, kde aparát zaostří. U E-400 je možné konfigurovat ostřící bod, ale jen přes menu, ne pohotově při ostření samotném, což není moc výhodné. Křížový ovladač na zadní stěně je tak u E-400 určen jen pro pohyb v menu, což je škoda.
Sony A200 podporuje dálkové řízení externích blesků, Olympus E-400 ne. Snad si někdy pořídím i externí blesk a tuto funkci vyzkouším. Při použití systémového blesku podporují oba modely synchronizaci i na nejkratší časy tj. i na 1/4000. Jinak je synchronizace blesku u Sony 1/160 a u Olympusu 1/180 sekundy.
Z výše uvedeného vyplývá, že Sony je na tom funkčně jednoznačně lépe, ale to je přirozené, jedná se o model o generaci mladší.

Jednu funkci ale aparát Sony nemá. Nelze u něj zpracovávat soubory RAW přímo ve fotoaparátu, pouze následně v PC. Tuto funkci má dovednou téměř k dokonalosti Nikon D60, kde lze zpracovávat RAW soubory skoro jako v jednodušším konvertoru na PC. Lze pohodlně nastavovat vyvážení bílé, korekci expozice a dokonce i aplikovat funkci D-lighting na projasnění stínů a to vše velmi jednoduše, přičemž výsledek lze vidět přímo na displeji. Olympus umožňuje zpracovat RAW soubor tak, že jej uložíte do formátu JPG, přičemž při ukládání se berou v potaz ty hodnoty, které máte nastaveny na aparátu při fotografování. Když máte při snímání nastaveno vyvážení bílé na oblačno, tak při zpracovávání RAW se aplikuje vyvážení na 6000 kelvinů. Nelze bohužel ale provádět korekci expozice. Možnost zpracovávání RAW se hodí třeba na cestách, kdy už máte málo prostoru na kartě a potřebujete získat místo. Já to sem tam prováděl u snímků, které nebyly důležité, ale přesto jsem je nechtěl vymazat.

Obraz

Protože fotím do formátu RAW nechci moc hodnotit, jak aparáty vyvažují bílou barvu. Subjektivně podle fotek v interiéru i exteriéru, tak je lepší A200. Fotografie s E-400 byly venku studenější, často jsem musel zvedat vyvážení bílé na 5300 kelvinů, protože aparát nastavoval studenější hodnoty kolem 4900 kelvinů. Co se týče šumu a dynamického rozsahu, tak tady jasně vítězí Sony. Přijde mi, že E-400 šumí i při ISO 100. Vycházím z toho, že při ISO 100 je modrá obloha u E-400 zrnitá, u A200 prakticky vůbec. Můžete vidět na obrázcích ve 100% zvětšení , v obou případech byla zapnuta redukce šumu v aparátech:

E-400 při ISO 100
A200 při ISO 100

Když to zjednoduším, šum při ISO 400 je u E-400 jako šum při ISO 800 u A200. Mám za to, že důvodem je větší čip a lépe vyladěný firmware. U E-400 jsem fotky odšumoval v externím programu, i když už byly odšuměny v RAW konvertoru. Šum je samozřejmě vidět jen při náhledu 1:1. Zde přikládám fotky při ISO 400, 800, 1600 a 3200 ze Sony A200, bohužel stejnou sérii nemohu udělat s E-400, protože už ji nemám.

ISO 400
ISO 800
ISO 1600
ISO 3200

Šum u E-400 ale nepovažuji za problém, škoda jen, že tento model nemá stabilizátor obrazu, což by umožňovalo používat nejnižší ISO při delších časech. Co však považuji za zásadní problém u E-400 je problém se svítícími body v obraze při delších expozicích, jak jsem uvedl v úvodu článku. E-400 se tedy nehodí pro noční fotky, fotit noční obloha či ohňostroje a blesky se s ní nedají. Dynamický rozsah je lepší u A200, fotky mají více kresby ve stínech i světlech. V této části musím vyzdvihnout přesnou expozici u A200, E-400 tíhla k podexpozici a to zejména při focení se zapnutým bleskem. U E-400 jsem měl v menu trvale nastavenou korekci blesku +1 EV a i to někdy bylo málo. U A200 je blesková expozice velmi přesná. Je to zřejmě i tím, že používá systém ADI, kdy fotoaparát díky datům z objektivu ví, jak je zaostřený objekt daleko a podle toho dávkuje záblesk bez ohledu na barvu a jas předmětu. To E-400 neměla, ta regulovala záblesk pouze podle intenzity odrazu světla od předmětu, samozřejmě TTL (přes objektiv) tzn. že se často nechala zmást barvou předmětu, světlé podávala tmavší a tmavé světleji. Funkce ADI se dá v A200 naštěstí vypnout, protože by nedávala dobré výsledky v případě, že použijete před bleskem difuzor či rozptylku a zřejmě i u externího blesku odraz blesku o strop (nemám ale vyzkoušeno, nevlastním systémový externí blesk).
Lepší dynamické rozpětí čipu znamená, že fotoaparát je schopen zachytit více kresby ve světlech i ve stínech. Podle testu v časopisu DigiFoto č. 5/2008 lze funkcí D-Range Optimizer u Sony získat rozpětí větší až o 1,2 EV a to zvednutí z 6,3 na 7,5 EV a to hlavně ve stínech (Jednalo se o test modelu A350, který je ale konstrukčně podobný s A200). D-Range ale funguje jen při záznamu do formátu JPG, při fotografování do formátu RAW se tato funkce aktivuje až v konvertoru. Výsledek je ale stejný. Možná tedy ani tak nejde o to, zda-li samotný čip je schopen zachytit více kresby, ale že firmware fotoaparátu nebo RAW konvertor je schopen ze surových dat více kresby získat. Olympus podobnou technologií disponuje, ale model E-400 ji nemá (až modely E-410, 510, 42 a 520). Problém ale vidím v tom, že tuto technologii nepodporuje alepsoň RAW konvertor Olympus Master. Vlastníků tedy nezbývá než použít jiný software (Camera RAW či Lightroom) či Phase One (Capture One) a z něj vytěžit maximum. Za software se ale platí nemalé peníze. Ještě se musím zmínit, že poměr stran obrazového senzoru a tedy i výsledných fotografií je u Olympusu 4:3 a u Sony 3:2. Nemá cenu fotit do jiných formátů, než je poměr stran senzoru, vždy se pak jedná jen o ořez (stejně jako u digitálního zoomu). U obou modelů lze fotografovat pochopitelně do formátu RAW (u Sony = ARW a u Olympusu = ORF), potom zároveň do RAW i komprimovaného formátu JPG a také jen do JPG v různých stupních komprese. U Olympusu je nejnižší komprese 1:2,7 a u Sony typuji podle velikosti souboru 4 MB na 1:4, rozdíl ale není poznat. Podivné mi u Olympusu připadá, že v nejvyšším rozlišení lze volit jen kompresi 1:2,7 nebo silnější 1:8, ale ne 1:4. Přitom u nižších rozlišení lze volit i kompresi 1:4. Komprese 1:4 je myslím rozumný kompromis mezi velikostí souboru a kvalitou pro toho, kdo fotí do JPG. Soubory s kompresí 1:2,7 jsou totiž již poměrně velké a to cca 6 až 7 MB. Pro mě osobně je však nejdůležitější datová velikost souborů RAW. U Olympus E-400 to je 22 MB a u Sony 15 MB. Rozdíl je znatelných 7 MB. Na kartu se vám tak vleze více fotek a to v té nejvyšší možné kvalitě. Disponuji 8 GB na kartách, což představuje 533 fotek u Sony A200 nebo 363 fotek u Olympusu E-400. Myslím, že tady je výhoda fotoaparátu Sony jasná. Zapomněl jsem uvést, že oba modely používají karty CF, přičemž Sony ještě karty MemoryStick Duo (přes adaptér) a Microdrive. Olympus umožnuje použíta kartu CF zároveň i s kartou XD. Co se týče barevnosti fotografií, mám za to, že je v podstatě podobná, záleží, jak si fotoaparát člověk nastaví. Mám rád sytější fotografie, proto jsem měl u E-400 nastaveno Vivid a u Sony jsem si nastavil také Vivid a k tomu ještě přidal ostrost, protože se mi zdálo, že aparát málo doostřuje.

Vzhledem k tomu, že články mají limitovánu velikost na 20000 znaků, najdete provoz, optiku, popis dodávaného software a závěr v dalším článku, který nejdete zde: část 2.. Berte tento článek pouze jako můj subjektivní názor. Pokud s něčím nesouhlasíte, napište mi! Pokud byste chtěli zveřejnit něco z praktických zkušeností s oba modely, tak rád článek rozšířím!
 


Komentáře

1 Ivo Ivo | E-mail | Web | 3. prosince 2008 v 13:30 | Reagovat

Milý Pavle, tak to je pěkný a poctivý testík. Chválím. Jde vidět, že Tě focení hodně baví a hlavně, že jsi šikovný fotograf. Jen tak dále a měj "Dobré světlo."

2 Láďa Láďa | E-mail | 2. května 2009 v 13:44 | Reagovat

Dobrý den, velmi pekna recenze.
mam o tento fotoaparat take zajem ale Vami uvadeny set s dvema objektivy na eshopu aaron stoji 14 890 kc a proto se chci zeptat zda se nejednao chybu, nebo zda nemate nejake dalsi prodejce kteri nabizi uvedeny set za ,,vasi´´ cenu 11400 kc.Dekuji a preji hezky den

3 Venca Venca | 25. června 2009 v 7:01 | Reagovat

Bohužel jsem tuto cenu taky prošvihl. Tato cena byla zhruba do konce roku 2008 a pak se vyhoupla na 15000 Kč. V současné době nastupuje nová řada, tak uvidíme co bude s cenami, ale moc si od toho neslibuju.

4 Aleš Zeman Aleš Zeman | E-mail | Web | 19. srpna 2009 v 10:37 | Reagovat

Ahoj Pavle, Tvůj rozsáhlý test mi před časem dopomohl k výběru Sony Alfa200. Dnes po čase a několika stovkách fotografií s Alfou mohu potvrdit, že co píšeš potvrzuji. Dobré světlo. Aleš :-)

5 Honza Vysloužil Honza Vysloužil | E-mail | 15. listopadu 2009 v 12:57 | Reagovat

Zdravím Pavle,
velmi vydařená recenze, pomohla mi velmi k výběru první zdcadlovky - věděl jsem přesně, na co si dát pozor. A tak mám paradoxně Olympus E-420, který již většinou neduhů původní E-400 netrpí. Značně ubylo "hot pixels" což byl pro Vás problém u nočních fotek, lépe se drží díky novému povrchu gripu (zatímco u A-230 se grip velmi zhoršil!) a nový RAW formát zabere už jen necelých 8MB na snímek. Dalším informačním zdrojem, který se E-řadě poctivě věnuje je:
www.wrotniak.net/photo/43/index.html
Přeji dobré světlo a chuť do psaní!

6 elizabeth elizabeth | 10. dubna 2013 v 12:52 | Reagovat

Pan je asi manager,ze tu pise hovadinky stylu :fotak je dost levnej(opravdu??asi jste opravdu ten manager)..Osobne mi neprijde cca 12000 za trochu plastu a skel zas tak malo.Tohle fakt miluji,hlavne u redaktorskejch jinde na strankach,co pisi zaplacene PR clanky o "levne a superlevne elektronice:za pouhych 10 000,fakt nekupte to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama